Simulátor magnetického pole beta

Počátek je ve středu magnetu, kladné Y míří k severnímu pólu. Bod je vyznačen v zobrazení.

Na samotném povrchu magnetu je třeba číst opatrně. Na pólové stěně je B spojité a hodnota platí z obou stran. Na boční stěně se B skokem mění o μ₀M — uvede se hodnota zvenku i zevnitř. Na hraně pole dokonale ostrého tělesa roste nade všechny meze, tam se číslo nevypisuje vůbec.

Směr magnetizace. Kvádr lze magnetizovat podél výšky nebo podél délky — těleso zůstává na nákresu stejně otočené, mění se jen to, na kterých plochách sedí póly. Válec a prsten mají jedinou možnost, axiální, tedy podél výšky.

Siločáry i uvnitř magnetu. Uvnitř se sleduje B, nikoli H — proto tam siločára pokračuje od jižního pólu k severnímu a smyčka se uzavře.

Mapa i uvnitř magnetu. Uvnitř platí B = μ₀(H + M) a kolik to je, rozhoduje tvar. Štíhlý magnet má u pólové stěny asi polovinu Br a ve středu téměř celé Br (kvádr 20 × 20 × 60 mm: 0,49 a 0,94 Br). Plochý mnohem méně — 20 × 20 × 3 mm má uvnitř sotva desetinu Br.

Barevná pásma. Žebřík je pevný a stejný pro každý magnet, takže dva produkty lze porovnat pohledem. Kroky jsou nerovnoměrné, jemné dole a hrubé nahoře, aby i ferit dostal deset pásem. Strop je 750 mT — všechno nad ním má jednu barvu, takže obrázek neukazuje, o kolik silnější je pole v nejteplejších místech.

Na povrchu magnetu. Na pólové stěně je B spojité a hodnota platí z obou stran. Na boční stěně se B skokem mění o μ₀M. Na hraně pole dokonale ostrého tělesa roste nade všechny meze, takže tam číslo neexistuje — nejteplejší barvy přesně v rozích jsou vlastností idealizované geometrie.